Jak vybírat dětskou obuv

Obuv musí pomáhat při stoji a chůzi, podporovat nožní klenbu a udržovat patu v kolmém postavení na podložku. S prvním postavením v postýlce a pak stykem s rovnými terény bytu začíná proces celoživotního vývoje nohy s možnými chybami a následky pro celý život. Dětská obuv se musí vybírat odpovědně a vždy ji dítě musí vyzkoušet!

Jak má dětská obuv správně vypadat, Vám poradíme v obchodě. POZOR: doporučuje se do 4 až 5 let věku dítěte upřednostňovat kotníčkovou obuv (i na domácí obouvání); obuv tzv. mokasínového nebo lodičkového střihu, sportovní obuv, klasické bačkůrky nejsou pro dětskou nohu vhodné.

 

Ať už zvolíte certifikovanou obuv (tzv. s Žirafou) nebo obuv barefoot, jsou důležité tyto body:

  • Nekupujte obuv na tržištích a dětských burzách, nenechávejte děti nosit boty po starších sourozencích. Nevěřte deklarované velikosti uvedené na obuvi. Vnitřní prostor jednotlivých modelů obuvi se mnohdy liší od uvedené velikosti. Proto je nutné při nákupu každou botu vyzkoušet, jak padne na nohu a nikdy je nekupujte bez dítěte.
  • Dětské noze neprospěje ani nošení opotřebované obuvi se sešlapanými opatky a patníky, s prošlapanými podešvemi a devastovanými podšívkami a stélkami. Čím levnější obuv byla dětem koupena, tím častěji se její stav musí kontrolovat.

Materiály použité při výrobě obuvi nesmí dráždit ani senzibilizovat průměrně citlivou a nealergickou lidskou pokožku. Námi prodávaná dětská obuv splňuje hygienické požadavky stanovené vyhláškou 84/2001.

Námi prodávaná obuv se řídí minimálními lékařskými požadavky kladených na konstrukci obuvi, které jsou platné pro obuv určenou všem věkovým skupinám, přičemž v různých obměnách platí prakticky ve všech zemích s vyspělým obuvnickým průmyslem. Respektování těchto požadavků je obzvláště důležité u dětské obuvi. Mezi tzv. „minimální lékařské požadavky“ patří:

1. Dostatečný prostor obuvi, hlavně v její prstové části.
2. Dokonalá flexibilita obuvi, hlavně v místě prstních (metatarsophalangeálních) kloubů nohy. 
3. Úměrná výška podpatku.
4. Vybočené (varosní), nebo kolmé postavení osy patní části obuvi.
5. Pevný a dostatečně dlouhý opatek.
6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi 
7. Vyhovující materiál z hlediska hygienicko-zdravotnického, (biologická inertnost výluhů z materiálů a přípravků použitých při výrobě obuvi, zajištění optimálního vlhkostního a teplotního režimu - mikroklima, měkkost, možnost dokonalé mechanické a chemické očisty).
8. Tlumení nášlapných sil spodkovým provedením.
9. Malá, resp. přiměřená hmotnost obuvi.


1. Dostatečný prostor obuvi, hlavně v její prstové části

Vnitřní prostor obuvi je dán tvarem použitého kopyta a chováním svrškového materiálu po jeho vyzutí z kopyta. Vnitřní prostor obuvi je ovlivňován:

- Tvarem nášlapné plochy, který určuje i tvar špice obuvi, je dán stélkou kopyta. Ta by měla vycházet z obrysu individuální nohy nebo z výsledků průzkumu rozměrů nohou populace, pro kterou má být obuv určena.

- Délkou obuvi (základní délka stélky kopyta)- musí zabezpečovat pohodlí nohy v obuvi a umožňovat prodloužení nohy v důsledku pohybu nohy při chůzi a poklesu podélné klenby po námaze a zatížení. Základní délka stélky obuvi (kopyta) musí být větší než délka nohy, musí mít dostatečně velký prstní nadměrek (u obuvi pro dospělé s nízkým podpatkem minimálně 10 mm, u dětské obuvi 12 – 15 mm).

- Tvarem špice – dětská obuv musí mít a obuv pro celodenní nošení pro dospělé by měla mít dostatečně prostornou špičku (kulatou nebo v přirozeném tvaru prstů), která poskytuje dostatek místa pro prsty. Čím rovnější je vnitřní hrana obuvi, tím lépe, neboť palec je v přirozené poloze a není tlačený k ostatním prstům. Špičatá a úzká obuv způsobuje deformity prstů, (vbočený palec, vybočený malík, popř. kladívkové prsty).

- Výškou špice kopyta – hodnoty minimální výšky špice se určují z hodnot obvodu prstních kloubů - metatarsophalangeální obvod nohy (OPK). Např. výška špice u obuvi pro nejmenší děti musí být nejméně 9,4 % hodnoty OPK, pro batolata 9,2 % OPK a pro předškolní a školní děti 9,1 % OPK.

2. Ohebnost (flexibilita) obuvi

V místě, kde se noha při chůzi ohýbá (tj. v oblasti prstních kloubů) musí být obuv co nejohebnější. Obuv, hlavně pro nejmenší děti musí tzv. “jít” s nohou a spolupracovat s ní. Tuhá a nepoddajná obuv zvyšuje únavu a narušuje pohodlí chůze a zdravý vývoj nohou. Ohebnost (flexibilitu) ovlivňuje jak druh použitého vrchového materiálu a střihové řešení, tak zejména druh, tloušťka a tuhost podešve. Čím silnější je podešev, tím je obuv tužší. Doporučujeme vyzkoušet, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu. Tato vlastnost je měřitelná a existují pro ni spolehlivé testovací metody – stanovení tuhosti obuvi předepsané normou ČSN 79 5600 Obuv. Požadavky a zkušební metody.

Dětská obuv musí tzv. „jít s nohou“

Stále se bohužel setkáváme s velmi tvrdou a tuhou obuví, nevyjímaje dětskou obuv. Malé dítě má obvykle malou tělesnou hmotnost a bohužel není neobvyklé, že některá dětská obuv vyžaduje na ohnutí větší sílu, než dítě samo váží!


3. Podpatek

Nadměrné nošení obuvi s příliš vysokými podpatky a špičatými špičkami způsobuje nejen onemocnění nohou (otlaky, mozoly, kuří oka, vbočený palec - hallux valgus, vybočený malík,  kladívkovité prsty, příčně plochá noha aj.), ale i zkrácení Achillovy šlachy, problémy s krevním zásobením dolních končetin a bolesti páteře.
Podpatky u dětské obuvi musí být proto co nejnižší s velkou plochou pro udržení stability dítěte. Obuv s vysokými štíhlými podpatky pro děti a dospívající mládež zásadně nedoporučujeme.
Za ideální se považuje výška podpatku rovnající se  1/14 délky nohy. Výška podpatku pro nejmenší děti by neměla být větší než 5 mm, u obuvi pro starší děti by neměla přesáhnout hodnotu 25 mm.

4. Kolmé nebo mírně varózní postavení osy patní části obuvi

Postavení osy paty obuvi má být kolmé k podložce nebo mírně varosní (vybočené). Toto postavení zajišťuje rovnoměrné napětí svalů nohy, správné uspořádání klenby nožní a brání přetížení jednotlivých oblouků klenby. Valgosní (vbočené) postavení patní části obuvi způsobuje zatížení vnitřní podélné klenby a může vést ke vzniku ploché nohy.


5. Pevný a dostatečně dlouhý opatek

Noha v obuvi musí být dokonale fixována. Nesmí docházet k nežádoucím bočním pohybům patní části nohy. Proto každá obuv uzavřených střihů, zvláště dětská, sportovní, obuv pro celodenní nošení a pracovní, musí mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek (tj. vnitřní dílec v patní části svršku obuvi). 

Opatek v obuvi

Tvar opatku musí odpovídat anatomickému tvaru paty, aby příliš netlačil na patu (vznikají otlaky, puchýře, odřeniny, kostní nárůstky – dvojitá pata) a naopak neklouzal z paty při chůzi.

K vývojovým tendencím nohou nejmenších dětí patří vbočené (pronační) postavení paty. To vede k nerovnoměrnému namáhání svalů dolní končetiny a tedy ke zvýšené únavě. Problémy jsou pak se samotnou obuví. Není-li spodek dostatečně pevný a obuv vybavena dostatečně pevným a pružným opatkem, dokáže dítě velmi brzy "sešmajdat" svršek i spodek obuvi z vnitřní strany tak, že obuv doslouží dříve, než by musela. Tendenci k popsanému vykřivení nohy mají v určitém věku prakticky všechny děti. Stejně tak se tato "vada" sama upraví - pokud ji ovšem neprohlubujeme tím, že necháme děti chodit v sešmajdaných botách. S absencí opatku, nebo s opatkem z příliš měkkého materiálu se velmi často setkáváme především u levné dovozové obuvi, která se obvykle prodává na tržištích a burzách.


6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi

Na střihu svršku obuvi jsou nejvíce viditelné vlivy módy. Proto velmi často, ve snaze přijít na trh s novým originálním střihovým řešením, vznikají možnosti poškozování nohou nevhodně umístěnými švy, neproporcionální bandáží apod.

Vhodný střih svršku obuvi zajišťuje dobrou fixaci nohy v obuvi, neboť drží pevně nohu proti opatku a brání posunu nohy v obuvi. Pro děti doporučujeme obuv šněrovací, popřípadě uzavíranou páskem na sponu či suchý zip. Obuv mokasínového nebo lodičkového střihu je nevhodná zvláště pro malé děti. V nejmenších velikostních skupinách (skupina vel. 0) nabízejte obuv výhradně kotníčkového střihu (tzv. capáčky). Pro dospělé se  zdravotními potížemi nohou doporučujeme rovněž obuv na šněrování, sponu, zip, či suchý zip a upřednostňujeme derbový střih oproti nártovému.

Příčinou diskomfortu a nepříjemného tlaku na nohu bývá obuv, která má spojovací švy na svršku umístěny v oblasti palcového a malíkového kloubu, zřasenou podšívku, nezkosené okraje dílců, nevhodně umístěné spony a ozdoby apod.

7.  Zdravotní nezávadnost materiálů

Vechny druhy materiálů musí splňovat přísné hygienické předpisy. Stále častěji se při výrobě obuvi používá plastů, které jsou doplňovány řadou aditiv. Každá kombinace těchto materiálů, které při nošení mohou přijít do přímého kontaktu s nohou, musí projít speciálními ověřovacími zkouškami. Dále musí být dodržovány všechny ostatní hygienické předpisy, např. na obsah alergenů, karcinogenních látek, těžkých kovů apod.

Dne 1. ledna 2001 nabyl platnosti zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ke kterému byla vydána vyhláška 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let (nabyla účinnosti dnem 27. 2. 2001). Tyto závazné předpisy uvádějí, že k obuvi pro děti do 3 let (skupina velikosti 0 a 1) musí být přiloženo od výrobce nebo dovozce (nebo osoby, která uvádí obuv do oběhu) písemné prohlášení, které osvědčuje, že obuv splňuje hygienické požadavky stanovené vyhláškou 84/2001, a to na základě posouzení výsledků zkoušek s hygienickými požadavky stanovenými vyhláškou. Zkoušky může provést sám výrobce, který uvádí obuv na trh (případně výrobce materiálů, z nichž je obuv vyrobena) nebo jiný subjekt k tomu způsobilý (např. nezávislá zkušebna). Mimo obuv pro profesionální použití a obuv pro děti do 3 let neexistují jiná závazná ustanovení, proto obuv ostatní musí svými fyzikálními vlastnostmi splňovat podmínky jakosti obvyklé, a to na základě zákona 634/1994 Sb., o ochraně spotřebitele (§3, písm. b).

Z pohledu komfortnosti a příznivého mikroklima v obuvi dáváme přednost obuvi, která je vyrobena z přírodních materiálů (useň, textil), které jsou měkké, prodyšné a absorbují vlhkost. Nejdůležitější jejich vlastností je, že se přizpůsobí anatomickému tvaru nohy. Je dokázáno, že poromery, koženky a plasty jsou neprodyšné, během nošení si stále zachovávají své původní rozměry a nepřizpůsobí se tvaru nohy uživatele a tlačí, zvláště při zvětšení objemů nohou vlivem únavy a tepla. V obuvi ze syntetických materiálů vzniká rovněž nepříznivé klima uvnitř obuvi - hromadí se vlhkost, zvyšuje nebo se snižuje teplota. Plísně a bakterie ohrožují uživatele a zmenšují životnost obuvi.

Syntetické materiály můžeme akceptovat dále u vysoce účelové obuvi určené do vlhkých a chladných podmínek, přičemž tato obuv musí mít vyhovující vnitřní vybavení. 
V současné době v zemích EU a také u nás platí povinnost označování materiálů použitých v hlavních částech obuvi, většinou obrazovou formou, tzv. piktogramy. U nás tato povinnost značení druhu použitých materiálů piktogramy je stanovena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Toto označení se nejčastěji praktikuje formou obrazových symbolů – piktogramů (označení piktogramy nemusí mít pouze obuv pracovní, bezpečnostní a ochranná, pro kterou platí zvláštní právní předpis, dále obuv obnošená nebo již použitá a obuv mající povahu hraček). Obuv se označuje údaji o materiálu, který tvoří nejméně 80 % plochy vrchu, podšívky a stélky a nejméně 80 % objemu podešve. V případě, kdy žádný z materiálů nedosahuje nejméně 80 % plochy vrchu, podšívky a stélky nebo 80 % objemu podešve, uvádí se informace o dvou hlavních materiálech, ze kterých se obuv skládá (pozn.: useň je vyčiněná kůže, jejíž vláknitá struktura zůstala zachována a u níž tloušťka konečné povrchové úpravy je menší než 0,15 mm, povrstvená useň je useň s nánosem vrstvy, která je menší než třetina celkové tloušťky usně, ale je větší než 0,15 mm). Díky těmto piktogramům můžeme již sami odhadnout, co od obuvi můžeme očekávat a jak o ni pečovat.

Nohy se obecně hodně potí, přičemž největším zdrojem vlhkosti je ploska nohy, která má až 400 potních žláz na 1 cm2. Proto musí být každá obuv, zvláště pak obuv uzavřených střihů, ve vnitřní nášlapné části vybavena stélkou nebo vložkou ze savého materiálu (useň, textil, příp. syntetický materiál např. typu Cambrella).


8. Tlumící vlastnosti obuvi

Nohy jsou ohrožovány i neustálými tvrdými dopady na beton, asfalt, dlažbu - to se časem může projevit opotřebením kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře. Prevencí je podešev s dobrými tlumícími vlastnostmi (polyuretan-PUR, etylenvinylacetát-EVAC, pryž), pěnové vkládací vložky, nebo anatomicky tvarované stélky (tzv. fusbety) z pružných materiálů, které dokonale rozdělují zatížení na celou plochu nohy a tlumí nárazy při chůzi.

9.  Hmotnost obuvi

Často opomíjenou vlastností obuvi je její hmotnost., což lze dokumentovat častými stížnostmi zvláště v oblasti pracovní obuvi. Podle literárních údajů každé navýšení hmotnosti obuvi o 100 g znamená, že denně naše nohy zvednou o 1 tunu navíc.  Hmotnost obuvi má být co nejmenší, zvláště u dětské obuvi, neboť dítě udělá za den 18 až 20 tisíc kroků.